Jak to tu teď vypadá?

 Abych řekla pravdu, dneska už funguju docela normálně. Ráno vstanu, udělám si kafe, u něj si tak nějak rozplánuju den a pak se toho plánu snažím držet. Ovšem, to je jen posledních pár dní.

 Do té doby jsem totiž fungovala tak, že jsem seděla 14 hodin denně u stroje a šila roušky. Upřímě, ušila jsem jich tolik, že mám podle mě do konce života vyčerpaný limit. Kdybych už nikdy nemusela ušít ani jedinou, budu na  vrcholu blaha. Já, i moje záda.
 Během té doby šly butonky trochu stranou. Trochu víc než stranou. Moje vytížení a komplikovaná situace v dopravě způsobily, že mám vlastně skoro všechno vyprodáno. Ale, nebojte se, mám pro Vás dvě pozitivní zprávy. Možná dokonce tři.

 První je, že i přes všechny komplikace dorazily lepidla, takže můžete zvesela nakupovat.

 Druhá je, že butonky jsou na cestě a příští týden by měly dorazit na sklad.

 No a třetí je, že můžete klidně zrealizovat Vaší objednávku i když Vámi vybrané zboží není zrovna skladem. Stačí mi napsat do poznámky, co a v jakém množství potřebujete, já vám objednávku manuálně upravím, zaplatíte a jakmile butonky dorazí, půjdete přednostně na řadu.

 Tak, to by byloasi tak vše.

 Možná jen taková malá douška. Nepodléhejte, prosím, panice. Nesledujte zprávy, nenechte se děsit. Jděte do přírody. Nebo si alespoň otevřete okno, poslouchejte ptáky, vezměte si k ruce něco kreativního a hned Vám bude líp. Za chvíli to bude za námi.

Držte se,

Martina